Rozdíly mezi pojetími genderu

Jednou z nejvíc matoucích věcí na genderové ideologii je, že hnutí LGBT+ nesrovnává čerstvé pojetí genderu, jež je jím prezentováno a prosazováno, s pojetím dosud zažitým, na něž je zatím zvyklá většina lidí s tímto hnutím se nespojujících. Protože obě pojetí používají stejná slova v různém významu, dostávají se do konfliktů a vede to k nedorozuměním a zmatkům. V tomto článku se vám pokusím toto zmatkování trochu ulehčit.

Biologické pohlavní aspekty lidského těla se označují v obou pojetích jako pohlaví, nejde však o jednu kategorii. Rozeznáváme přinejmenším:

  1. pohlaví primární (tedy variantu primárních pohlavních znaků, především přítomnost penisu či vagíny)
  2. pohlaví sekundární (podle sekundárních pohlavních znaků, tedy podle uspořádání tuku, růstu vousů, prsů apod.)
  3. pohlaví chromozomální

U primárních pohlavních znaků je navíc potřeba rozlišit vnější a vnitřní pohlavní orgány (po chirurgickém zásahu nemusejí být v souladu) a u sekundárních pohlavních znaků je zase potřeba oddělit hlas, protože mutace hlasu je nevratná, takže zůstává i po změnách sekundárního pohlaví.

Nad pohlavím jako tělesnou charakteristikou vzniká v raném dětství psychologická nadstavba, takzvaná sexuální identifikace; jde o hluboký, trvalý podvědomý pocit, jež pak vede člověka po celý život ke spojování se s lidmi prožívajícími tento pocit podobně. Nad sexuální identifikací se (především v období adolescence) vyvine genderová identita, což už je vědomý postoj člověka ke své sexuální identifikaci, genderovým rolím ve společnosti a genderovaným hodnotám. A aby byl tento postoj okolí srozumitelný, potřebuje ho člověk nějakým způsobem vyjádřit, popsat, nazvat. K tomu se pak používá název genderové identity.

Společnost má pro lidi připraveno několik variant genderově diferencovaného zacházení; dosud jen dvě (mužskou a ženskou), ale s čerstvým pojetím genderu k nim má přibýt třetí (nebinárská). Aby lidé věděli, kterou variantu genderově diferencovaného zacházení mají vůči osobě praktikovat, očekávají od ní genderovou prezentaci a genderově specifické chování.

Dosud zažité pojetí genderu je založeno na předpokladu, že všechny tyto charakteristiky mají být v souladu a víceméně v krajních hodnotách.

Správný muž podle dosud zažitého pojetí genderu má tedy penis, nemá dělohu, rostou mu vousy, má zmutovaný hlas, v buňkách má pohlavní chromozomy XY, vyvinula se mu identifikace s muži, ztotožňuje se s hodnotami považovanými společností za mužské, jako „muž“ se před druhými označuje, nosí mužské šaty, chová se „mužsky“ a nevadí mu, když s ním budete zacházet „jako s mužem“.

Správná žena má vagínu a dělohu, nemá penis, narostly jí velké prsy, má nezmutovaný hlas, v buňkách má pohlavní chromozomy XX, vyvinula se jí identifikace s ženami, ztotožňuje se s hodnotami považovanými společností za ženské, jako „žena“ se před druhými označuje, nosí ženské šaty, chová se „žensky“ a nevadí jí, když s ní budete zacházet „jako se ženou“.

Dosud zažité pojetí genderu je ale problematické v situacích, kdy tyto charakteristiky v souladu nejsou. Asi nejdéle známé jsou případy, kdy se člověku s mužskými pohlavími vyvine sexuální identifikace s ženami a nesoulad se společností, která mu projevy této identifikace odmítá a trestá, ho ničí. Takovéto případy si společnost zvykla řešit tělesnou přeměnou, kdy dojde ke změně sekundárního a někdy i primárního pohlaví, což pomůže společnosti projevy sexuální identifikace osoby přijmout a respektovat namísto odmítání a trestání. Odchylky osobností osob od hodnot považovaných společností za mužské či ženské zase společnost řeší tím, že na genderovou diferenciaci těchto hodnot čím dál víc rezignuje, přitom však naráží na různé individuální limity a přesvědčení, co je správné a co ne; třeba osoba, která nechá „muže“ hrát si s panenkami, může mít velký problém nechat mu k výchově živé dítě.

Dosud zažité pojetí genderu na takové odchylky reaguje označením člověka za „špatného“, člověk nemající všechny mužské charakteristiky nebo všechny ženské charakteristiky je pro toto pojetí „špatná žena“, resp. „špatný muž“ a to není vůbec hezké, protože takové pojetí osobu do značné míry vylučuje z možnosti snadno navazovat mezilidské a sexuální vztahy, vychovávat děti a dosahovat uznání za svoje činy.

Čerstvé pojetí genderu vychází z opačného extrému — z nepodloženého předpokladu, že všechny tyto charakteristiky jsou nezávislé. Pro toto pojetí navíc nejsou jednotlivé charakateristiky stejně důležité, extrémní důraz je kladen na genderovou identitu a její nazývání, což je oproti dosud zažitému pojetí velká změna, protože genderová identita prakticky není vidět a v dosud zažitém pojetí genderu nebyla příliš respektována, ba dokonce byla spíše utlačována. Založení genderové identity na upřímném sebepoznání je sice upřednostňováno, ale není vyžadováno a nesoulad s ostatními charakteristikami (zejména s pohlavími) má být ignorován.

Nevýhodou genderové identity však je, že o osobě nevyjadřuje to, co by o ní lidé chtěli vědět. Nevypovídá o osobě, jaká ve skutečnosti je, ale spíš stanovuje měřítka, jak chce být posuzována. Je-li název genderové identity respektován okolím, umožňuje to člověku nastavit si měřítka, jež mu vyhovují a v nichž může uspět, a právě to o něm název genderové identity sděluje. Vypovídá tedy spíš o tom, jaký člověk chce být, než o tom, jaký reálně je, a individuální znalost osoby musí mít před charakteristikou spojovanou s názvem genderové identity vždy přednost.

Na druhou stranu o člověku dobrovolně zvolený název genderové identity vypovídá přece jen podstatně víc než to, jak vypadají jeho pohlavní orgány.

Další otázku, kterou je třeba si položit, je, jak se mezi pojetími genderu liší role pohlaví.

Genderová ideologie se snaží pohlaví zcela zavrhnout a nahradit individuálně konstruovanými „identitami“, jenže zkušenosti ze zahraničí ukazují, že lidé si to nenechají líbit a pohlaví nadále ve společnosti funguje. Jedna změna ale nastává. Dosud zažité pojetí genderu klade důraz na pohlaví primární, protože ho lze snadno určit již od narození a přirozeně se během života člověka nemění. To je charakteristika výhodná pro dosud zažité pojetí genderu, ale ukazuje se, že v tom čerstvém příliš nefunguje. Proto se s čerstvým pojetím genderu obvykle používá pohlaví sekundární. To je u všech novorozenců androgynní a teprve v pubertě se působením pohlavních hormonů změní na ženské nebo mužské. Nicméně používání sekundárního pohlaví se vyplácí i u pojetí dosud zažitého, takže nevidím důvod, proč ho nepropagovat.

Další otázka, již bych chtělu položit, je, nakolik a vůči čemu jsou jednotlivá pojetí genderu nepřátelská. U dosud zažitého pojetí genderu je odpověď celkem zřejmá. Je nepřátelské vůči lidem, u nichž se jednotlivé biologické, psychologické a společenské charakteristiky neshodují s jedním ze dvou tradicí prezentovaných vzorů. A takových lidí je opravdu hodně, i když už korzet a sukně nejsou pro „ženy“ normou. Kolik lidí považovaných za ženy si již stěžovalo, že „muži“ mají pohodlnější kalhoty… Také první osoby zakládající feminismus byly považovány tehdejším pojetím genderu za „špatné ženy“. Genderové normy dostaly velkou ránu přijetím homosexuálních žen a mužů a ani pro transženy nemá dosud zažité pojetí genderu velké pochopení.

Čerstvé pojetí genderu je zase nepřátelské vůči dvojgenderismu a s ním souvisejícímu dělení lidí na ženy a muže. Také je nepřátelské vůči stávajícím vzorcům k rozlišení „normálního“ od „nenormálního“. To by samo o sobě ještě problém nebyl, problém však je, že nejsou nabízeny ani žádné nové vzorce, takže přijetí čerstvého pojetí genderu nechává společnost a jednotlivce, aby tyto vzorce teprve hledali. A pokud se nově nalezené vzorce neosvědčí, bude mít společnost velký problém, protože vrátit se k systému, který většinu lidí omezoval a označoval za špatné, je bolestivé a lidem se do toho nebude chtít.

Za nedostatek čerstvého pojetí genderu by mohlo být považováno i to, že hnutí, jež je prosazuje, je liberální a bezbřeze inkluzivní, což vede k tomu, že je pak nepřátelské nejen vůči dvojgenderismu, ale také vůči vědě, demokracii, kolektivismu, klasickým náboženstvím, tradicím a většině dosud existující lidské kultury (hlavně té patriarchální). A to už je dle mého názoru vyloženě špatně. Naštěstí s tím většina lidí nesouhlasí a snaží se kulturu, v níž vyrostla, učinit tolerantnější a dál reprodukovat, věří ve vědu či náboženství a podporuje demokracii (s tím kolektivismem je to trochu horší).

To jsou tedy hlavní rozdíly mezi dosud zažitým a čerstvým pojetím genderu, jak se mi je dosud podařilo pochopit.